střeva

Celiakie a idiopatické střevní záněty (Crohnova choroba a ulcerózní kolitida)

Počet pacientů s Crohnovou chorobou a ulcerózní koliditou neustále narůstá, a to bohužel i mezi celiaky. Více světla do problematiky vnáší dnešním článkem MUDr. Bára Bahníková z Bezlepek.cz.

Imunitní systém nemocného s nezjištěnou nebo neléčenou celiakií je trvale pod zvýšeným antigenním tlakem. Tato skutečnost vytváří podmínky pro vznik dalších autoimunitních chorob u nemocných s celiakií. To znamená, že se u nich vyskytují častěji než u běžné populace. K těmto autoimunitním chorobám patří též idiopatické střevní záněty.

Incidence idiopatických střevních zánětů (inflammatory bowel disease, IBD) – Crohnovy choroby (CD) a ulcerózní kolitidy (UC) se ve vyspělých zemích včetně České republiky trvale zvyšuje. Mezi IBD řadíme Crohnovu chorobu, ulcerózní kolitidu či neklasifikovatelnou kolitidu, která nese endoskopické rysy jak CD, tak i UC.

Příčiny vzniku těchto chorob nejsou 100% objasněny. Jedná se o onemocnění multifaktoriální a podílí se na něm jak genetické faktory, tak i vlivy prostředí.  Klinický obraz může mít i cosi společného s klinickými symptomy u celiakie. Mezi nejčastější patří bolesti břicha, úbytek hmotnosti, chronické průjmy, únava, anémie, poruchy růstu. Diagnózu takové nemoci může znesnadnit skutečnost, že u části pacientů dominují mimostřevní symptomy nad střevními příznaky.

Diagnostika se opírá jednak o klinický obraz, laboratorní výsledky, endoskopický obraz či mikroskopický obraz, ale též o radiodiagnostické vyšetření. Při podezření na IBD je důležité provést kolonoskopii s cílem vyšetřit celé tlusté střevo včetně terminálního ilea (konečné části tenkého střeva). Dle doporučení ECCO (European Crohn’s and Colitis Organisation) je nutné odebrat nejméně po dvou bioptických vzorcích z každé části tlustého střeva a terminálního ilea, a dále také ze všech viditelných lézí.

Po stanovení pozitivní diagnózy je zahájena adekvátní léčbu. Ta se řídí především podle typu IBD, anatomického rozsahu a aktivity zánětu. V úvahu je nutné brát i předchozí odpověď na terapii. V současné době neexistuje léčba vedoucí k vyléčení pacientů s IBD. Cílem současné léčby je dosažení remise – bezpříznakového stadia.

Terapii můžeme rozdělit na konvenční terapii a terapii novými léky – biologiky. Biologická léčba (BL) představuje v současnosti nejúčinnější způsob medikamentózní léčby IBD. Její podávání je spojeno s vyšší kvalitou života nemocných, nižší potřebou kortikoterapie a nižším počtem akutních vzplanutí. BL snižuje potřebu chirurgické léčby střevních (a jejích dlouhodobých) následků, vč. syndromu krátkého střeva, kolektomie a nutnosti střevní derivace cestou stomie, snižuje tedy riziko závažné invalidizace spojené s nepříznivým průběhem Crohnovy choroby a ulcerózní kolitidy. Biologická léčba je vhodná pro nemocné se střední a vysokou zánětlivou aktivitou, kteří nereagují na konvenční terapii (zahrnující glukokortikoidy, imunosupresi) nebo kteří tuto léčbu netolerují, dále pro pacienty s komplikovaným průběhem střevního zánětu a pro nemocné s vysokým rizikem invalidizace.

crohn

Crohnova choroba (foto: archiv autora)

ulc

Ulcerózní kolitida (foto: archiv autora)

Celiakie „epidemií“ 21. století?

Bezlepková dieta je u zdravých jedinců spíše jedním z nepodložených nutričních extrémů, která může mít i svá rizika.

Celiakie „epidemií“ 21. století?