Historie celiakie: objevila se po době ledové, rozumíme jí teprve desítky let

Celiakie lidstvo provází pravděpodobně stejně dlouho jako schopnost zasít a sklidit vlastní úrodu. Po skončení doby ledové, před asi 10 tisíci lety, se naši prapředci naučili pěstovat pšenici a to je také doba, kdy někteří lepek poprvé nesnesli.

Přestože název celiakie vznikl už ve 2. století našeho letopočtu, na popsání pravé podstaty nemoci si pacienti museli počkat ještě velmi dlouhou dobu. „Utrpení ve střevech“, starořecky koiliakos, celkem přesně vystihl starořecký lékař Aretaeus z Kappadokie, a přestože nepopsal správně příčiny nemoci, inspiroval další lékaře ve studiu choroby.  Na jeho spisy v polovině 19. století navázal Francis Adams, práci přeložil a pacienty pojmenoval jako celiaky.

Mezi další lékaře, kteří se nemocí důkladněji zabývali, patřil anglický pediatr Samuel Jones Gee. V roce 1887 popsal klinický obraz celiakie, pochopil, že léčit pacienty lze jen změnou jídelníčku. Bohužel příčina celiakie byla ještě stále nejasná a pediatr se ve svých dietních doporučeních dopouštěl řady omylů. Na jednu stranu správně rozpoznal, že děti s celiakií nemusí tolerovat mléko, na stranu druhou byl přesvědčen, že celiakům škodí vysoce škrobové potraviny, včetně rýže, ovoce a zeleniny. Naopak doporučoval jíst tenké opečené plátky chleba.

Velmi kuriózní období přišlo ve 20. letech 20. století. Americký pediatr Sidney Valentine Haas vyzkoušel na svých dětských pacientech s celiakií banánovou dietu. Ta měla skutečně výjimečné účinky, ne snad kvůli banánům samotným jako spíš díky vyloučení lepku ze stravy. Jeho dieta se úspěšně rozšířila a lékaři věřili, že pacienty s celiakií tropické ovoce zcela uzdraví.

Zlatá éra banánové diety skončila v roce 1952. Tým holandského pediatra Willema Karla Dickeho identifikoval lepek jako spouštěč celiakie a na scénu nastoupila klasická bezlepková dieta, jak ji známe dnes.

Zatímco evropská lékařská komunita přijala závěry doktora Dickeho poměrně rychle, ve Spojených státech zůstávala celiakie déle nediagnostikovaná a špatně léčená. Částečně za to mohly i snahy doktora Haase. Ten novou bezlepkovou dietu neuznával a nadále propagoval svojí banánovou dietu jako jedinou léčbu s trvalým úspěchem.

Během 50. a 60. let se výrazně posunula nejen léčba, ale také diagnostika nemoci. Lékařská obec začala celiakii u dětí a dospělých vnímat jako totožnou nemoc. Na scénu přišla diagnostika pomocí biopsie, později se s nemocí spojují také kožní nálezy v podobě dermatitis herpetiformis.

Až v roce 1997 objevil německý gastroenterolog a imunolog Detlef Schuppan, že tkáňová transglutamináza při celiakii působí jako autoantigen a diagnostika získává další významný nástroj – sérové testy. Následujících dvacet let výzkumů dále posouvá hranici našich znalostí o nemoci a objevují se potenciální budoucí možnosti léčby nemoci. Mezi nimi například enzymatická léčba, vazba lepku ve střevech, ovlivňování mikrobiomu a propustnosti střev.

Zdroje: bezlepek.cz, wikipedia.org

Pohanka. Známá neznámá

Je aktuálním hitem zdravé výživy i tradiční plodinou, na níž si naší předci pochutnávali už...

Pohanka. Známá neznámá